Vyjížďka za Bobinkou

Na víkend, přesněji sobotu 7.7. jsem si usmyslel navštívit Bechyni a prohlédnout si jednu tamější technickou zajímavost.
Kamarád Pepa, nyní v rekonvalescenci po zranění z prvního závodu KPŽ :o( sice odmítá dlouhé a náročné vyjížďky a tak přemlouvám jako, že to bude v pohodě, na 2 hoďky a půl tam … že skutečnost bude jiná se takticky nezmiňuji. Naplánováno pojedem. Aby se mi Pepa pošetřil, tak jsem jej nechal počkat až si jej „vyzvednu“ a vyrazili jsme spolu, aby to měl kratší. Začátek se nám jel docela dobře, protože již vítr po poledni začal vát do zad, že to zpátky bude znatelně horší netřeba připomínat. Cesta až k Protivínu v pohodě, rovinatá. V Protivíně rozkopáno, což jsme neobjížděli po značených objížďkách, ale naférovku jsme projeli po chodnících po stranách. Jeden rychlý dotaz místních na směr k Temelínu, protože jezdím(e) zásadně z hlavy. :o)
Za Protivínem jsme zaregistrovali zřejmě úspěch místního chovatelství. Nazval jsem to „samořiditelný kůň“. Prostě v dnešní přetechnizované době, kdy se snad všechny automobilky snaží vyvinout samořídící auta, tak zde po mnoha staletích šlechtění se dostali do stavu, kdy mají k dispozici samořídícího se koňe. Ten který si to po silnici „štrádoval“ před námi, byl asi určen na export do Británie, Austrálie či podobných zemí s levostranným provozem, protože, jak si tipnete, se pohyboval v pruhu levém a ne v pravém jak je v našich poměrech běžné. Naštěstí po chvilce odbočil, bez způsobení nějaké kolize, zastavil se u ohrady, zjevně na pokec s „kámošema“, aby v zápětí odcválal do lesa.
Průjezd obcí Temelín, následně kolem stejnojmenné jaderné elektrárny, sjezd do Týna nad Vltavou, výjezd za „bahňákem“ a příjezd k Bechyni přes „duhový most“, resp. most, který se jmenuje Duha a je na něm ta mnou zmíněná technická zajímavost spočívající ve společném provozu aut a vlaků na jedné polovině mostu. Navíc se jedná o první elektrifikovanou trať v Česku dnes u nás netypickým systémem 1,5kV DC. Značku přikazující nám sesednout z kola jsme klasicky ignorovali a most jsme úspěšně překonali na asfaltovém pásu mezi pásy kolejnicovými u jejichž vnitřních hran jsou v tomto případě „žlaby“ nikoliv žlábky jako u kolejí tramvajových.
Následně jsme hledali nějakou „občerstvovačku“, kde bychom si mohli prohlédnout dojezd 1. etapy Tour de France a mít kola pod dohledem (uvnitř). Úspěšní jsme byli až u náměstí na Panské a to právě včas, kdy do cíle zbývalo závodníkům cca 15km. Sladký oběd, něco k pití a „Tůr“, co víc si přát.
Jedeme zpátky a velím k nádraží, kde zrovna úplně náhodou právě „šibovali“ (objížděli) s lokomotivou zvanou „Bobinka“ na druhý konec historického vlaku. Zběžný pohled do jízdního řádu a krásná náhoda, odjezd přes most má být za pár minut. To prostě nemohlo vyjít lépe!
Po mostě jsem se projel vedle vlaku, prostě splněný sen. Ještě jsem přemluvil Pepu, že pojedeme kousek podél tratě k Táboru, kde trať vede chvíli souběžně se silnicí, to že to bude až za pár kilometrů jsem si jaksi nechal pro sebe, ale i na toto místo se podařilo dojet včas. Prima.
Cesta zpět už byla horší, protože protivítr. V Týně nákup občerstvení. Opět jsme ignorovali označení uzavírky a v jednom údolíčku, kde práve rekonstruovali most, jsme museli jít naštěstí jen kousek pěšky po dočasné lávce pro pěší. Díky tomu zase menší provoz aut. V Tálíně jsme si všimli ukončených závodů – JALkařský časovky a asi i triatlonu. Při příjezdu ke hlavní, jsme nakonec odbočili směr Písek, protože 6km se dalo vydržet i za zvýšeného provozu. V Písku mírný navigační zásek, ochutnávka meruněk rostoucích nad chodníkem, mimo jiné moc sladkých a cesta směr Strakonice. Druhá, vlastně třetí občerstvovačka. Dojetí a dotočení hezkých čísel na tachometrech. Pepa nakonec dvoukilo a já po „nezbytném“ vyjetí na kopeček a zpět 222,2km. Takže prima den.

Něco k železnici

A jak to „natočil“ Pepa:

 

Richard Löbl ml.