miniReportík z prvního závodu ZAL v roce 2019 – Lopata

Akce: Cyklistický silniční závod „LOPATA – CYKLO POINT“ v Plzni na „Lopatárně“

Počasí: brzo ráno rtuť teploměrů „olizovala“ stupnici lehce nad nulou, smůla, počasí neporučíme, realita odpovídá tak nějak průměru předpovědních modelů, tzn. zjevně tam nahoře nad oblačností opravdu svítí sluníčko, které trošku sem tam prosvítne. Kolem poledne teplota nakonec kolem 7°C, slabý severovýchodní vítr s minimálními poryvy.

Již brzo ráno se rozjela relativně velká „pořadatelsko organizačně zajišťovací mašinérie“ v režii našeho předsedy Kamila a Pavly postupně se rozrůstající o další týmové „dobrovolníky“ tak, aby se akce zdařila na vysoké, pro toto amatérské sportování nadstandardní(!) úrovni. A to se projevilo přepravou materiálu, stavěním stanů a jejich vybavením „kancelářskou a stravovací technologií“ a hlavně chutným občerstvením v podobě především výborných koláčků a k tomu i (teplým) pitím.

V rozporu (proti škarohlídské predikci a) s nevlídným počasím dorazilo poměrně vysoké množství účastníků, odhadem přes padesát(?). Typ závodu byl bodovací kritérium s nestandardním, ale o to více inovativním systémem přidělováním bodů pro 2x prvních 15 míst, což se především klasicky smýšlejícím cyklistům (včetně těch našich) sice nepozdávalo, ale směr zajistit větší zábavu byl jasně nastolen. Nazvěme to třeba „laboratoř UCI“. Množství dorazivších asi dalo za pravdu správně zvolené koncepci. Startu předcházela krátká rozprava ředitele ZALu a zkušeně zkrácené hlasování o (ne)připuštění závodníka s diskem do závodu, odpor byl chabý, měl štěstí, tentokráte(!). Konečně se podařilo narovnat do první startovní lajny alespoň do prostřední třetiny členy našeho týmu pro fotografickou památku. Start a volnější projetí prvního kola bez bodování a pak to začalo. Od začátku se začali projevovat jedinci s přebytkem energie ve spurtérských nástupech na cílovou čáru osazenou prahem čipové technologie, který bylo bohužel nutné „překodrcat“, což se s odlehčeným či přizvednutým předním kolem dalo snést. Potěšilo, že agresivní spurty byly i v režii našich (mladých a nadějných) závodníků střídané delšími skoro kolovými úniky těch ostatních. I předseda se vydal (minimálně a v jeho případě ne zcela obvykle :o) jednou do spurtu. Spurty střídaly odpočinkovější fáze s bržděním, trochou toho „cyklochaosu“, ne úplně šťastným „myškováním“ (házením vln) a zas chytáním nástupů a dalších pokusů o spurty o body. Přibližně ve dvacátěm kole se na spodní rovince oddělila trojice závodníků ve složení náš Petr Č. po jednom závodníkovi z CT Weber a Kovo Belfín o krátký okamžik doplněná o dojetivší si další dva členy: další z Kovo Belfín a Richard z našeho týmu. A protože se ke sjíždění „uprchlíků“ nikdo neměl, tak se této pětici dařilo držet odstup a po zdržení se individuálních „bodovacích choutek“ a zlepšené spolupráci se začalo dařit i zvětšovat odstup. A to byla možnost pro zbytek našeho týmu začít šetřit síly a soustředit se jen na získávání zbývajících bodíků. Přibližně 10 kol před cílem se podařilo uniknuvším dojet zbytek o celé kolo a začala poslení fáze vyplýtvání posledních zbytků sil při aktivním pojetí získávání zbylých bodů, aneb totální cyklistika v praxi až do posledního kola, bodování, projetí cílové čáry. :o)

Po nezbytném vyjetí, poplácání si rukama a po ramenou, sladkém občerstvení a především nezbytném navýšení termoizolační vrstvy oblečení se bohužel situace zkomplikovala problémem se záznamem dat čipového systému, což je věc, kterou bohužel neovlivníme, stane se a tak vyhlášení bylo jen předběžné a byť jsme měli značné zastoupení na bedně, berme to zatím jen s rezervou. Zpracování video záznamu bude vyžadovat ještě hodně úsilí a slušnou „piplačku“.

Závěrem se sluší poděkovat všem co dali ruku k dílu a aktivně se na této „akci“ podíleli: VELKÉ DÍKY!